Plexis přijede na BADYSFEST 2014 v sestavě

PETR MUCHO HOŠEK - zpěv, basa
DUŠAN LÉBL - zpěv, kytara
MARTIN ŠVEC - bicí

Temná basa, kytarovém riff, těžkej a hutnej začátek. Omen. Tak „optimisticky“ začíná v pořadí třetí oficiální album skupiny Plexis, která se od big – beat- punkovýho Půlnočního rebela z roku 1990, přes White killera z roku 1992 dostala až k albu se jménem III z roku 1993, kde naposledy zazněl plexisovskej odklon od punku ke street-rocku. Ale všichni víme, že to bylo poslední album, kde působil tenhle styl. Od dalšího alba už zase dál mastěj svůj punkrock ve stylu „nahlas a rychle“. Každopádně Omen – první věc toho alba je dost a dost temná.
Další věc Posedlá chtíčem, celkem jasně o nějaký blíže nespecifikovaný holce, která trochu trpí nymfomanií. Třetí flák na albu Radost, na tomhle albu ve většině písniček trochu nerozumim textům, jdou hodně do lyriky. Mě osobně se víc líběj ty přímočarý punkový, který Plexisáci uměli a pořád uměj hodně dobře podat. Pak následuje Bolest, a tam je to pořád o pochopení textů J Ale pak následuje pátej vál a to je asi nejlepší písničkou alba (podle mýho). Preludium. A tam je to jasný. O holce. Všichni známe J Dál…Rozpoutej pouta, Holocaust. Ten by možná slušej i první desce. Jedna z mála písniček, která má trochu rychlejší rytmus a ostřejší náboj.
Teď ne, Už mě nudíš, Schizofrenia a Déšť. Na Déšť je sice natočeném i klip, ale mě se zdá, že ty poslední fláky z alba se prostě trochu utápěj v průměru. Stále stejný.
Nicméně, jako na závěr… Na svojí dobu asi pecka. Rok 1993, na obalu pěknej kříž, vydaný u Monitoru, což už byla mezinárodní pobočka Í-em-áj, pražská čtveřice Hošek-Chaos-Stanko-Stuchlý…Co dodat. Snad jen, že na obalu, kde je fotka kapely, sem Hoška prostě nepoznal.
Kluci prostě tu dobu byli pod vlivem „Růží“ a pod vlivem stylu New RebelZ. Jak se to ale vyvíjelo dál, všichni známe, protože tahle recenze je psaná zpětně…

http://plexis.esol.cz